Pohybové hry pro děti venku mají jednu velkou výhodu proti všemu, co se odehrává uvnitř: prostor. Děti se můžou pořádně rozeběhnout, křičet, schovávat se za stromy a nemusíte přitom hlídat vázu na komodě. Stačí zahrada, kus louky nebo park za rohem a chuť zapojit děti.
Sesbírali jsme nápady rozdělené podle toho, kde a s kým hrajete: hry na zahradu pro menší partu, běhací hry a schovávanou do parku a přírody, soutěže, u kterých se dá bodovat a rozdávat ceny, a zvlášť tipy pro nejmenší a pro školáky. U každé hry najdete, jak se hraje a co k ní potřebujete.
Venkovní hry pro děti na zahradu
Zahrada je pro pohybové hry ideální. Je oplocená, přehledná a děti tu můžete pustit i na kratší chvíli, aniž byste u nich stáli celou dobu. Hry níže zvládne i menší skupinka a většinou k nim nepotřebujete skoro nic.
Hra č. 1 – Na barvy: Zavoláte barvu, třeba „zelená“, a děti se musí co nejrychleji dotknout něčeho, co tu barvu má, klidně trávy nebo plotu. Kdo je poslední nebo nic nenajde, plní drobný úkol. Hra procvičí postřeh i vnímání okolí a hraje se prakticky bez příprav.
Hra č. 2 – Na schovávanou s pikolou (domečkem): Jeden hráč u pikoly (domečku) počítá, ostatní se schovají. Pak je hledá, jenže schovaní se můžou přebíhat a zapikat se u domečku dřív, než je hledač objeví a sám „zapiká“. Zahrada plná keřů a rohů je pro tohle jako stvořená.
Hra č. 3 – Přenášení vody v houbě: Rozdělte děti do dvojic nebo družstev. Každé přenáší vodu z plného kbelíku do prázdného jen pomocí kuchyňské houby, kterou namočí, přeběhne a vyždímá. Vyhrává tým, který má po pár minutách víc vody. V létě je to zábava, u které nikomu nevadí, že se cákne.
Hra č. 4 – Kroket nebo pétanque nalehko: Pokud máte doma sadu na kroket nebo koule na pétanque, zahrada je jejich přirozené hřiště. A když sadu nemáte, stačí pár plastových lahví jako kuželky a měkký míč. Klidnější hra, u které se děti učí odhadovat vzdálenost a trpělivě čekat, až jsou na řadě.
Hra č. 5 – Sochy pod stromem: Jeden hráč se otočí zády a počítá do deseti, ostatní se k němu mezitím po špičkách přibližují. Jakmile se otočí, všichni musí ztuhnout jako sochy. Kdo se pohne, vrací se na start. Vyhrává ten, kdo se první dotkne stromu za zády počítajícího. Funguje to podobně jako legendární „Cukr, káva, limonáda, čaj, rum, bum“, jen s dotykem stromu jako cílem. Vyberte strom s hladkým kmenem a s dostatkem místa okolo, aby se děti při doběhu nesrazily. Napínavá hra, u které se střídá běh a naprosté ticho, a děti u ní pěkně trénují sebeovládání.
Zahradní hry mají ještě jednu praktickou výhodu: dají se řetězit jedna za druhou. Když se jedna omrzí, přejdete během chvilky k další, protože pomůcek je málo a pravidla si děti pamatují. Klidně nechte samotné děti navrhnout, co si zahrají příště, často vymyslí obměnu, která vydrží zbytek odpoledne.
Až vám zahrada přestane stačit, stačí popojít o kus dál. V parku nebo v lese totiž hry dostanou úplně jiný rozměr.
Běhací a schovávané do parku a přírody
Park a příroda dávají hrám větší měřítko: víc místa, víc úkrytů a víc dětí najednou. Vyplatí se sem hry, u kterých se každý zapojí a pořádně se u toho naběhá. Za teplého počasí nezapomeňte na pití a přestávku ve stínu.
Hra č. 6 – Dřevěná baba (dotyk stromu = bezpečí): Klasická honička, u které je hráč v bezpečí, dokud se dotýká stromu nebo něčeho dřevěného, ale jen dokud počítáte do pěti. Pak musí zase vyběhnout. Stromy v parku se tak stanou přirozenými základnami a hra se pořád posouvá. Hodí se pro větší partu, čím víc dětí, tím je honička divočejší, proto za základny volte stromy s prostorem okolo a bez vyčnívajících kořenů.
Hra č. 7 – Šipkovaná (hledání pokladu podle šipek): Předem rozmístíte v okolí šipky z klacíků nebo šišek a na konci schováte drobnou odměnu. Děti postupují po stopě a řeší, kudy dál. Spojuje pohyb s přemýšlením a v přírodě funguje výborně, protože „mapa“ je přímo kolem nich. U starších dětí přidejte na cestu úkoly typu „udělej deset dřepů“ nebo „najdi tři různé listy“, hra se tím protáhne a nebude jen o běhu.
Hra č. 8 – Přírodní bingo: Každé dítě dostane seznam věcí, které má v okolí najít a přinést nebo vyfotit, třeba žalud, pírko, hladký kámen, něco červeného. Kdo má první celý seznam, vyhrává. Děti se u toho nachodí a přitom si všímají věcí, kolem kterých by jinak proběhly. Seznam si připravíte za pár minut a přizpůsobíte ho tomu, co ve vašem okolí roste.
Hra č. 9 – Slalom mezi stromy na čas: Vyznačíte trasu mezi stromy a děti ji zdolávají na čas, nejdřív během, pak třeba po jedné noze nebo s míčem v rukou. Terén parku je pokaždé jiný, takže se dráha nikdy neomrzí a procvičí obratnost i koordinaci. Čas stačí měřit stopkami v telefonu a zapisovat pořadí, hned je z toho malý závod.
Soutěže pro děti venku, u kterých se dá bodovat
Jakmile do her přidáte body a pořadí, děti se snaží úplně jinak. Zábavné soutěže pro děti venku se hodí všude, kde chcete zapojit celou skupinu a na konci mít koho ocenit, ať už na oslavě, nebo na dětském dni. Rozdělte děti do družstev nebo je nechte soutěžit jednotlivě, podle věku.
Soutěž č. 1 – Běh se lžící a bramborou: Každý přenáší na lžíci bramboru (u menších dětí klidně měkký míček) k metě a zpátky, aniž by mu spadla. Když spadne, vrací se na start. Jednoduché, napínavé a zvládnou to i předškoláci.
Soutěž č. 2 – Skákání v pytli: Osvědčená klasika, u které se děti nasmějí víc, než uběhnou. Stačí staré pytle nebo velké tašky. Můžete běžet na čas jednotlivě, nebo jako štafetu družstev, kde se pytel předává.
Soutěž č. 3 – Hod na cíl: Postavte pyramidu z plechovek nebo plastových lahví, případně pověste obruč, a děti se trefují míčkem či pytlíkem s luštěninami. Za každý zásah je bod. Dobře se boduje a zvládnete ji i s menším prostorem, třeba na dvoře.
Soutěž č. 4 – Trakař ve dvojicích: Jedno dítě jde po rukou, druhé mu drží nohy, a takhle spolu dojdou k metě. U mety se prohodí, vrátí se zpátky a jde další dvojice. Hrajte ji na měkkém povrchu, ideálně na trávě, a spíš se staršími dětmi. Prověří to sílu i souhru a děti u toho spolupracují, aniž by to vnímaly jako úkol.
Ať soutěžíte v čemkoli, myslete na to, aby disciplíny odpovídaly věku dětí. Když se v jedné skupině potkají šestileté i desetileté děti, rozdělte je do kategorií nebo mladším trochu nadlehčete pravidla, aby měl šanci vyhrát každý.
Dětské hry venku pro nejmenší (od 3 let)
U dětí od tří let platí, že čím jednodušší pravidlo, tím lépe. Nejmenší ještě neudrží složité zadání ani dlouhé čekání, zato milují opakování, pohyb podle písničky a napodobování. Venku navíc mají prostor, který doma chybí, a právě aktivní hra venku je pro tenhle věk klíčová. U nejmenších mějte hru pod dohledem, běhání a honičky se s nimi hrají líp, když je někdo dospělý poblíž.
Podle britské zdravotní služby NHS by předškoláci ve věku 3 až 4 let měli „trávit alespoň 180 minut (3 hodiny) denně různými pohybovými aktivitami rozloženými do celého dne, včetně aktivní hry a her venku“. Zní to jako hodně, ale běhání po zahradě, honičky a prolézání se do téhle porce nasčítají samy od sebe, aniž by to dítě vnímalo jako cvičení.
Pro nejmenší se venku osvědčí honička, u které dospělý dělá „chytače“ a záměrně je pomalý, jednoduché napodobování zvířat (skákat jako žába, dupat jako slon) nebo honění bublin, které dospělý fouká a děti je dobíhají a praskají. Krátká pravidla, hodně pohybu a spousta smíchu.
Dobře funguje i „na medvěda“, kdy jeden dospělý sedí jako spící medvěd a děti se k němu po špičkách plíží. Když medvěd „procitne“ a zabručí, všechny s pištěním utíkají zpátky do bezpečí. Nejmenší tuhle hru zbožňují a chtějí ji opakovat pořád dokola. U tříletých dětí platí jednoduché pravidlo: raději kratší hra, kterou si užijí, než dlouhá, u které ztratí pozornost v půlce.
Hry venku pro školáky (1. stupeň ZŠ)
Školáci na prvním stupni už zvládnou pravidla i férové soupeření a soutěživost je naopak nabudí. Tady se vyplatí hrát v týmech a na body, protože společný cíl partu stmelí. Počítejte s větším prostorem, ideálně park nebo hřiště.
Sázka na jistotu je vybíjená, kde se dvě družstva navzájem „vybíjejí“ měkkým míčem a zasažení hráči odcházejí do zámezí za soupeřovým polem, odkud můžou vybíjet dál. Podobně dobře funguje přehazovaná přes provaz nebo „nožičky“, u kterých si děti nohama přihrávají míč a hlídají, aby nespadl na zem. Když máte švihadlo, zkuste, kdo udělá nejvíc přeskoků za minutu, nebo dlouhé lano, přes které přeskakuje víc dětí najednou.
Školáci ocení i to, když má hra jasný cíl a vítěze. Uspořádejte z několika disciplín malou olympiádu, rozdělte děti do družstev a počítejte body, výsledek je bude hnát dopředu mnohem víc než hra „jen tak“.
Jak děti za snahu venku odměnit
Tip: Na ocenění prvních tří míst v dětské olympiádě se hodí třeba medaile V5000 Victory ve zlatém, stříbrném a bronzovém provedení. Další vzory z nabídky si prohlédnete v kategorii medaile pro děti.
Pohyb baví sám o sobě, ale jasný cíl a ocenění na konci ho posunou jinam. Když ze soutěží uspořádáte malou olympiádu nebo turnaj, děti se do toho opřou naplno. A o to větší radost je, když si odnesou něco na památku.
Odměny se vyplatí rozdělit podle umístění. Na vítězné družstvo čeká malý pohár, na první tři místa medaile pro děti a na celou partu diplom pro každého účastníka. I dítě, které zpočátku jen přihlíželo, se kvůli medaili na krku rozběhne. Na ceně odměny tolik nesejde, hodnotu jí dává vzpomínka na konkrétní den a úspěch.
Často kladené otázky (FAQ)
Jaké pohybové hry venku jsou vhodné pro děti od 3 let?
Pro nejmenší volte hry s jednoduchým pravidlem, opakováním a pohybem podle písničky, například pomalou honičku s dospělým, napodobování zvířat nebo hru na sochy. Tříleté děti ještě neudrží složité zadání ani dlouhé čekání, zato je baví reagovat na pokyn a napodobovat. Hru raději po pár minutách obměňte, než aby je přestala bavit.
Jaké soutěže pro děti venku se hodí na oslavu nebo dětský den?
Osvědčí se disciplíny, které se dají snadno bodovat a zapojí celou skupinu: běh se lžící a bramborou, skákání v pytli, hod na cíl nebo trakař ve dvojicích. Můžete soutěžit jednotlivě i v družstvech. Pokud se sejdou různě staré děti, rozdělte je do kategorií, aby měl šanci vyhrát každý, a na konec připravte drobné ocenění.
Co dělat, když nemáte zahradu?
Většina her se dá přenést do parku, na louku nebo na hřiště, kde je místa ještě víc. V přírodě navíc fungují hry jako hledání pokladu podle šipek nebo přírodní bingo, u kterých děti využijí okolí. Stačí předem obhlédnout, že je prostor bezpečný a bez rušného provozu poblíž.
Potřebuji k venkovním hrám nějaké pomůcky?
Většinu her zahrajete úplně bez vybavení, stačí prostor a chuť. K soutěžím se hodí drobnosti, které nejspíš máte doma: míč, švihadlo, lano, kbelík nebo pár plastových lahví jako kuželky. Pytle na skákání zastanou i staré tašky, takže ani soutěžní disciplíny nevyžadují nákup.
Závěr
Pohybové hry pro děti venku nestojí skoro nic, děti se u nich pořádně vyběhají a mimochodem se naučí spolupracovat i prohrávat s klidem, což u obrazovky moc nenatrénují. Vyberte si pár her podle toho, kde hrajete a jak jsou děti staré, a klidně je obměňujte, dokud je baví.
A pokud z her uděláte malou soutěž, nezapomeňte na ocenění na konci: medaile, diplomy i poháry máme i pro nejmenší závodníky.
Další tipy na hry a aktivity venku najdete na našem blogu.